V Beranově náruči na gauči v asi nejzapadlejším podniku v okolí, který měl jako jeden z mála otevřeno do rána, poslouchám něžná slůvka a vnímám hřejivé teplo jeho dokonalého těla. Jsme v alkoholovém království a má korunka je narozeninová. Dlouho mě přemlouvali k úkonu, který mě vždy děsil a nikdy jsem jej opravdu nechtěla zažít...nevím proč, ale poprvé mě právě tihle dva donutili o něm alespoň přemýšlet. Uměli to podat tak, aby TO vypadalo atraktivnější. Manipulativní Štír moc dobře ví, co na mě platí, ví, jaká slova použít, aby mi myšlenku na noc s dvěma muži vsunul do opilého podvědomí. Slovíčko „možná" není „ne" a tahle informace jim stačila. Alkohol v krvi rozostřil situaci a v příštím momentě se již tramvají rozléhal Štírův smích a já klimbala opřená o mužné rameno Berana, jehož domov měl ale být úplně opačným směrem...
Rok se s rokem sešel a pomyslná ručička mého osobního tachometru se opět posunula o jednotku nahoru. Celý tento výjimečný narozeninový den Princezna prochodí s bolestí hlavy, zbytky alkoholu v krvi a morální kocovinou. Co předcházelo nedostatečnému dvouhodinovému spánku?
Po několika lahvích vína vzpomínky začaly být neostré, mravy uvolněné. Protančená noc pomalu končí a poslední přeživší sedí v pochybném lokále daleko od centra. V mžiku se princezna již opírá o rameno Berana, který rozpoutává jiskrnou debatu podporující sexuální dusno mezi nimi. Štír se zanedlouho vrací z toalety a usedá po Princeznině volném boku, načež Beranova paže majetnici obejme její ramena. Tito dva staří kamarádi se již rozhodli - udělají letos rádoby nevinné Princezničce oslavu, na kterou v životě nezapomene.
Všichni tři sedíme nazí v pohodlných křesílkách, za okny již dávno začalo svítat. Z jedné strany Beran, z druhé Štír, každý ke mně natáhne ruku a bez možnosti něco skrýt pozorujeme jeden druhého. Potom, co jsme se celý večer v opilosti hladově pozorovali a objímali nyní konečně rty Princezny a Berana splynou a jeho mocné ruce přejedou po mých nahých bocích. Štír mě objímá zezadu a líbá na krk. Ve vzduchu visí více a více nervozity a mým tělem se kromě blaženého pocitu z doteku našich rtů rozlévá také strach. Co jsem to jen udělala? Něco je špatně. Mé důvody k souhlasu nebyly správné, tohoto rozhodnutí budu dost možná litovat. Vlak už je ale rozjetý, jak jej nyní zastavit? Po pár vteřinách nejistoty ale nejsem já ta, která naše počínání zastavuje. Je to Beran. Ten, který údajně s tímto nápadem přišel, ten mužný a neohrožený Beran si nervózně sedá s tím, že to takhle nechce. Nervozita z něj přímo stříká, snaží se svůj postoj vysvětlit, omluvit jej a zachovat si mužnou tvář. Cítí se potupně. Ve snaze hodit mu záchranné lano tedy Princezna usedá na jeho klín a útěšně jej hladí, čímž dojde k zvláštně intimnímu propojení ve chvíli jeho bolesti a domněle vykonstruované ostudy. Podporu v tuto chvíli potřeboval, také jí za ni později bude děkovat.
Štír se nad Beranovou nejistotou baví, zatímco ten bojuje s pocitem hanby z neodvedeného výkonu. Jestlipak by mu ulevilo vědomí, že mu je za zastavení blížících se událostí Princezna vděčná, jelikož nebyla donucena odložit korunku a sestoupit z trůnu svých zásad? Co když se touto nešťastnou událostí její dveře k němu navždy zavřely? Ješitný Beran si potřebuje lízat rány, zhojit své pošramocené ego a poté se uvidí, zda znovu najde její náruč.
