Zvedá se z postele, obléká kalhoty a zapíná si pásek. Já ještě trochu omámeně natahuji kalhotky, zapínám podprsenku. Do místnosti k ostatním se vracíme téměř současně. Všichni pravděpodobně ví, kde jsme byli a co jsme tam dělali, a kdyby přece někdo byl na pochybách, potvrdí mu události posledních minut obří cucflek na mém krku, kterého si ale mám všimnout až za několik hodin. Nikdo se ale nad našim společným příchodem nepozastavuje, možná někteří dokonce i čekali, že se spolu na několik chvil ztratíme do ložnice.
Když jsem spřádala své plány na oslavu konce starého a příchodu nového roku, do povědomí se mi mimo jiné dostala i již klasická house párty u mého mnohaletého kamaráda. Pořádá tyto akce pravidelně a nejen na Silvestra. Nebyla jsem si ale stále jistá, zvažovala jsem různé další možnosti. Až když jsem na facebookové události projížděla seznam těch, kteří se plánují zúčastnit, srdce mi poskočilo náhlým vzrušením. Byl mezi nimi i Lev (pro účely mého vyprávění ho zde budu označovat takto), a tak se mi náhle vyjevily úplně nové možnosti, jak by tento Silvestr mohl vypadat. Stačil jen krátký vzkaz na messengeru, abych zjistila, že náš pohled na věc je stejný. „Myslel jsem, že si nebudeme jen povídat." Měla by mě jako dívku tato zpráva vyvést z míry? Pravděpodobně ano. A popravdě by asi také vyvedla, kdyby se nejednalo právě o Lva. Naše společná historie sahá až do roku 2012, kdy jsme se poprvé setkali na narozeninové oslavě. Tehdy byl Lev sice ještě zadaný, to se ale do pár měsíců změnilo a na další společné akci jsme se již oddávali vášnivým líbačkám a osahávačkám. Klasika - dravý, přitažlivý Lev a mladá, naivní Princeznička, která si ve své tehdejší nedospělosti ještě malovala svět narůžovo. Naše dráhy se ovšem nějakým způsobem protnuly a my se začali občas scházet. Vždy v době, kdy jsme oba byli nezadaní, jsem ho ráda chodila navštěvovat. Ano, tak tohle je tedy Lev. Je hlučný a musí být vždy středem pozornosti, působí jako vůdce skupiny, rozený alfa, je také sprostý a jedná velmi rychle. Jakmile se ale stáhneme do ústraní, jaksi vyspěje, sprostá slova odloží, začne být něžný a dokáže řešit i vážné věci. Jsem ráda, že mi odhaluje i tuto svoji stránku, zpočátku to nebývalo pravidlem, přesto měl svůj drsný šarm, který tehdy mladičké Princezně imponoval.
Čtyři roky společných sexuálních zážitků bez náznaku vztahu. A nyní se schylovalo na další. Z různých důvodů jsme se v poslední době dlouho nesetkali, cítila jsem tedy náznak skutečného vzrušení. O místě, na kterém budu trávit konec roku 2016, bylo tedy definitivně rozhodnuto.
Svého rozhodnutí jsem nelitovala. Když mi v průběhu večera pohybem hlavy naznačil, jestli se nechci přesunout někam, kde budeme mít soukromí, neváhala jsem ani na chvilku. Šla jsem neomylně rovnou za ním do ložnice, kde na mě opět čekala odhalená ta jeho nežnější osobnost. Ležel na posteli s rukama za hlavou, ale jednu poté uvolnil k obejmutí mých ramen, když jsem se přitulila k jeho hrudi. Jakou dobu jsem ještě poslouchala jeho hluboký hlas, jak mi vypráví novinky ze svého života, zatímco mě jeho mužná dlaň hladila po zádech. Setkání našich rtů poté bylo jako startovací pistole, která započala naše společné divoké chvíle. Jsem v krásném zajetí Lvových paží, drží mě ve své náruči, naše těla jsou propojená ve své nahotě. Byly to krásné chvilky, rok 2016 nemohl skončit lépe. Celý zbytek večera jsem měla tyto chvíle před očima, dlouho mi nikdo nebyl tak blízko.
Když se vrátíme k ostatním, je z něj zase ten stejný Lev jako předtím. Nahlas se směje, dělá vtipné narážky, pořád ho musí být vidět a slyšet. Je to ale pořád ten, který mne předtím objímal. Vím to a naše společné chvíle mi připomíná, když se po bujarých oslavách půlnoci natáhne na gauči a přizve mě k sobě. Kašle na pohledy ostatních a přivine si mě blíž. Na noc si mě také nastěhuje do své postele, když přijde a se slovy: ,,Jdeme spát?" mě chytí za ruku. Po dlouhé době noc vedle muže. Další den už jen několik jemných dotyků a naše cesty se opět rozdělily. Nevím, za jak dlouho, ale určitě se znovu spojí. Na několik dlouhých dní mi ale zůstala na krku ta rudá památka, kterou jsem pod dlouhými vlasy skrývala před světem, ale která mě zároveň při každém pohledu do zrcadla nutila ke spikleneckému úsměvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat